Hvězdářské dalekohledy
V následujících řádkách bychom vás chtěl seznámit se základními pojmy hvězdářských dalekohledů a pomoci vám s jeho výběrem.
Výběr dalekohledu
Nejprve je potřeba si uvědomit pro koho je dalekohled určen.
Pro děti jsou vhodně lehké dalekohledy s jednoduchou obsluhou. Takovými dalekohledy jsou například reflektory (zrcadlové) s Dobsonovou montáží. Uživatel s vyššími nároky šáhne po výkonnějším dalekohledu s větším průměrem přední čočky / primárního zrcadla.
Další možností jak si usnadnit pozorování jsou elektromechanické pomůcky kterými jsou některé dalekohledy vybaveny. Otáčení země kolem osy může kompenzovat tzv. hodinový stroj. Hodinový stroj je doplněk k paralaktické montáži a funguje tak, že s dalekohledem automaticky pomalu otáčí tak aby byl pozorovaný objekt stále v centru zorného pole. Samostatnou kapitolou jsou potom dalekohledy které jsou vybaveny systémem navádění GoTo, který dalekohled natočí přímo na vámi zvolený vesmírný objekt.
Doporučení
Není vždy rozumné se honit za co největším zvětšením dalekohledu. Pokud je jas pozorovaného objektu slabý, budete rádi za každý zachycený foton. Velmi důležitým faktorem je proto průměr čočky / primárního zrcadla. Vždy je také třeba mít na paměti, že větší rozměry a hmotnost dalekohledu, stěžují manipulaci a převážení takové sestavy.
Před pozorováním je dobré přizpůsobit zrak tmě. Tato adaptace je poměrně pomalý proces, po 10. minutách ve tmě vidíme lépe, po 30. minutách je to už o poznání lepší. Dále se adaptace už zpomaluje. Pokud si ve tmě už musíme na něco posvítit, doporučuje se používat slabé červené světlo. To proces adaptace oka na tmu ovlivňuje nejméně.
Základní pojmy
Konstrukce dalekohledů (uvádím pouze výběr)
Refraktor / čočkový
Konstrukce dalekohledu je tvořená vstupní čočkou nebo soustavou čoček a okulárem. Přidané čočky umožňují kompenzovat různé optické vady. Poměr mezi ohniskem vstupní čočky a ohniskem okuláru určuje zvětšení dalekohledu. Například dalekohled s ohniskem 1000mm a okulárem 20mm bude mít 50x zvětšení (1000 / 20 = 50).
Reflektor / zrcadlový
Čočkové dalekohledy naráží na limity: velikost vstupní čočky, optické vady které musí být kompenzovány soustavou dalších čoček. Tyto neduhy jsou u zrcadlových dalekohledů potlačeny. Konstrukce je obecně řešena tak, že se pozorovaný předmět odráží z primárního zrcadla na sekundární a poté do hledáčku. Průměr primárního zrcadla určuje světelnost dalekohledu. Konstrukcí zrcadlových dalekohledů je více, v mnohých případech se jedná i o jejich kombinaci. Níže uvádím nejrozšířenější:
Newtonův dalekohled
Dalekohled je tvořen primárním a sekundárním zrcadlem. Primární zrcadlo má parabolický tvar a odráží paprsky na rovné sekundární zrcadlo, které je odráží do okuláru na boku dalekohledu.
Cassegrainův dalekohled
V tomto dalekohledu se paprsky odráží od parabolického primárním zrcadla do malého vypuklého hyperbolického zrcadla. Od něho se odráží do okuláru který je umístěn v ose dalekohledu. Primární zrcadlo má tedy uprostřed otvor kterým paprsky procházejí.
Schmidt-Cassegrainův dalekohled
Dalekohled má před sekundárním zrcadlem předřazenu korekční čočku (meniskus), která koriguje vady dalekohledu.
Maksutov-Cassegrain dalekohled
Je zjednodušenou verzí systému Schmidt-Cassegrain. Korekční čočka (meniskus) je kulového tvaru, takže je výroba snadnější a tím i levnější. Primární zrcadlo je také kulové. Mínusem tohoto řešení je, že korekční čočka je hodně masivní, proto bývají tyto dalekohledy většinou menších průměrů a s tím souvisí i menší světelnost těchto dalekohledů.
Montáže dalekohledů
Azimutální montáž
Jedná se o konstrukčně jednoduchý typ montáže. Osy otáčení dalekohledu jsou na sebe kolmé. Na svislé ose nastavíte azimut, na vodorovné ose nastavíte výšku nad horizontem - altitudu.
Montáž paralaktická - rovníková
S paralaktickou nebo také rovníkovou (ekvatoriální) montáží je snadné sledovat nebeské objekty. Montáž má dvě osy, polární a deklinační. Polární osa směřuje k pólu (na naší polokouli k severnímu). Směrování dalekohledu se děje otáčením dalekohledu na obou osách. Otáčením kolem polární osy se kompenzuje rotace Země a objekt tak zůstává stále v zorném poli. Právě tato montáž umožňuje použití tzv. hodinového stroje, který otáčení Země kompenzuje automaticky.
Magnituda - Hvězdná velikost
Magnituda udává jasnost objektu na obloze. Pomocí této veličiny se dozvídáme zdánlivý, subjektivně vnímaný jas vesmírného objektu. Jednoduše řečeno, čím menší číslo je u magnitudy uvedeno, tím větší je jas nebeského objektu: Slunce má zdánlivou magnitudu -26,6, Měsíc v úplňku -12,6, Venuše -4,4, Sirius A -1,46... Proto je u dalekohledů udávána limitní magnituda.
Autor snímku Marsu: ESA & MPS for OSIRIS Team MPS/UPD/LAM/IAA/RSSD/INTA/UPM/DASP/IDA CC BY-SA 3.0 IGO
